Rakousy - základní údaje

Počet obyvatel:                 76 hlášených
Rozloha katastru obce:     1,41 km2
Vznik obce:                        první zmínka 1540 a v souvislosti s rodem Heniků už ve 2. pol. 13. století
Nadmořská výška:             257 m.n.m.
Původ názvu:                     kdysi tu byl klášter jeptišek z Dolních Rakous nebo že by kousali raci? :-)
Anketa:                              jen 3 z 10-ti dotázaných věří, že Lochneska existuje

Rakousy - pohledem autora

Rakousy, nejmenší vesnička Libereckého kraje s vlastním obecním úřadem kopíruje zátočiny řeky Jizery. Mnoho z nás jí už projelo, ať autem, na kole nebo lodi. Ale většinou pouze po hlavních trasách. Nahlédněme proto do Rakous podrobněji. Původně se jednalo o dvůr, jehož majitelem se postupně stávala různá panství. Až okolo roku 1770 byl dvůr rozprodán mezi drobné vlastníky. Roku 1988 byl dokončen železniční most přes řeku a tunel pod Vrchůrou. Postupně přibyla i silnice do Turnova a na Malou Skálu. Doprava tu začala frčet. Jak to vypadá v Rakousích dnes?

Při sestupu z kopečka od tábora Montážních závodů jsem potkal dva cyklisty. Ačkoliv cyklosezóna teprve začíná, tito byli už v plném proudu. Lépe se jim určitě pojede po nové cyklostezce podél Jizery, která by tu měla časem vzniknout. Proběhl jsem okolo hasičské zbrojnice a od pana Vacardy zjistil, že hasičský spolek už tu dávno nefunguje. Vzpomíná ale na léta, kdy ještě běhali společně s dalšími hasiči po vsi se stříkačkou "dékávou" a kropili vše možné. Na zbrojnici mi ukazuje rysku, kam až v roce 1978 sahala voda z rozlité Jizery. Povídá, že z obchodu, který se postavil v akci Z, je nyní lisovna. Loučím se i s koněm Gastonem a pokračuji dál.

Přítomnost železnice mi nedá a procházím místní tunel, jenž byl vždy vhodnou spojkou pro obyvatele Rakous k Malé Skále. Určitě ale není příjemné po cestě potkat jedoucí vlak. Mně to stačilo na začátku tunelu. Následuje most, který je už čtvrtým v pořadí a v roce 1972 nahradil ojedinělý most s oblouky dole, tzv. „rybí břicha“. Ocitám se na druhém břehu řeky s pěkným pohledem na vesničku a kopec Chocholku.
Po návratu zpět pokračuji okolo bývalé školy, která ukončila svoji činnost z důvodu nedostatku žáků okolo roku 1965. Nyní zde sídlí Obecní úřad. Mrkám na vlčáka sledujícího mě z balkónu a dostávám se až na začátek Rakous k bývalé hospodě u Lebedů. Od pamětníka, pana Lebedy, se dovídám, že byl nucen hospodu za bývalého režimu uzavřít. Své povídání zpestřuje historkou o spadnutí tunelu. Pravda, vody v něm teče dost. Za války se strop podmáčel tak, že se zřítil. Dělníci, kteří tunel opravovali a byli židovské národnosti, mohli do jeho hospody chodit na uhašení žízně..

Obec pomalu stárne, tak jak je tomu na venkově v posledních letech zvykem. Mladí zpravidla mizí do měst, kde mají lepší životní možnosti. Díky CHKO a přírodní rezervaci Bučiny u Rakous tu totiž není jednoduché nový dům postavit. I když, někdy je člověk překvapen necitlivým napojením původní roubené chalupy. V dobách minulých stávala v obci chalupa Kvapilů, do které jednou uhodil blesk. Požár se rozšířil tak rychle, že ani chudák prase nestačilo být zachráněno. Kulturnímu vyžití mnoho napomáhá spolek Jizeran, jehož zrození se datuje roku 1923. Po dlouhé pauze byl opět koncem minulého století obnoven a nyní pořádá různé akce, jako je například Sousedský bál s bohatou tombolou a také různá divadelní představení. Traduje se, že kdesi v okolí žil písmák Práh (či Prach?), kterého údajně navštěvoval i velký básník Karel Hynek Mácha. V blízkosti Rakous je zřícenina hradu Zbiroh. Po Rakousích se pěstovaly prý hlavně třešně. Loučím se s panem Lebedou, který kvůli mně promeškal losování Sportky a vracím se skrz obec okolo malebného hřbitova ve stráni k místu startu mojí "rakouské" cesty.
Sice tady nefunguje ani hospoda, ani obchod, přesto Rakousy za návštěvu určitě stojí. Jsou totiž rozprostřeny v nádherném údolí u řeky Jizery, obklopeny lesy, kopci a skalami.

Marián K.

Rakousy - něco navíc